Žiť iný život - vo vznikajúcej ekodedinke Jitřenka

Veverka a Zbyněk Vlkovi jsou zakladateli a jedněmi z obyvatel (spolu s manžely Troníčkovými, Veronikou Vachkovou a Romanem Mikuličem) vznikající ekovesničky Jitřenka v Jindřichovicích pod Smrkem. V současnosti mají pronajatou faru, obhospodařují menší pozemek, chovají koně, kozy, slepice, králíky. Plánují koupi velkého stavení na okraji obce spolu s okolními pozemky, v něm kromě bydlení vytvořit i muzeum venkovských tradic a knihovnu. Ve dnech 19.-21.3. proběhlo u nich v pořadí již páté setkání zájemců o život v ekovesničkách či venkovských komunitách. Zde se kromě mnoha příznivců a sympatizantů objevilo i pár lidí, kteří již nějaké konkrétní projekty mají nebo plánují. Kruh života byl u toho a ptal se.

Jak se u vás vyvinula myšlenka dělat to, co nyní děláte, jak jste k tomu dospěli ?

Zbyněk: Já jsem vyrůstal na samotě na vesnici u Liberce, takže jsem si vždycky myslel, že budu žít nějak takto. Po studiích na lesnické škole jsem nastoupil na správu CHKO Jizerské hory a tady jsem si uvědomil, že náprava současného světa není jen v zalesňování imisních holin, ale v osobní odpovědnosti za každodenní činy. Uvědomil jsem si, že za každý imisemi zničený strom nesu odpovědnost i já.

Veverka: Ja som začala s ekológiou v 16-tich u Slobody zvierat. No a tam som prišla k tomu, že je síce pekné hovoriť ľuďom, čo by sa malo zmeniť, ale že nie som schopná zmeniť tú spoločnosť, ale že som zodpovedná aj ja, pretože keď žijem v meste, vždy idem cestou kompromisov. Okolo 18-tich som sa dostala na Zaježovú a tam som videla, že sa to dá aj prakticky.

A konkrétně ten projekt tady ?

Zbyněk: Mě Frýdlantsko lákalo pořád a tak jsem se vlastně díval po nějaké možnosti, jak začít. Už asi dva roky jsem znal pana faráře Michala z Nového Města pod Smrkem, a ten pro tyto účely nabídl po léta nevyužívaný historický objekt. Navíc je tu i možnost nejen pronájmu, ale i koupě domu a dalších pozemků okolo. To místo je prostě kouzelný.

Také jsem půl roku strávil na Zaježové. Tam jsem viděl, že se to dá. A že lepší pro tyhle snahy je, když se spojí víc lidí dohromady. Jeden sám člověk nemůže jít důkladně do všech důsledků, ve společenství je to snazší. Ale na druhou stranu ve společenství se zase nutně vyskytnou různý mezilidský vztahy. Tady jsme se to ale snažili řešit volností, tím, co ty lidi bude vnitřně spájet.

Je v tom tedy určitý odraz vašeho pohledu na svět, na jeho budoucnost. Jakou tedy zastáváte životní filozofii, proč tohle děláte ?

Veverka: No, pre mňa je to žiť v súlade so všetkým, nielen ničomu a nikomu neubližovať, ale aj povznášať, pokiaľ to ide. A zároveň aj nájsť možnosť, ak tomu všetkému pomáhať.

Zbyněk: Z toho prakticky vychází ta soběstačnost, dojít ke všem důsledkům svých činů. Snažit se, aby nebyly vazby, které unikají naši odpovědnosti. To jak v tom hmotném světe, tak ale i v duchovním.

Jste nějak duchovně zaměřeni ?

Zbyněk: Bez toho to nejde.
Veverka: Nepatríme k žiadnemu prúdu, ale veriaci sme. Nie sme materialisti. Zase, pokiaľ chceš dôjsť k slobode, nesmieš na ničom lipnúť, všetko sa musí precítiť.

Bylo těžké odejít na venkov a začít se tvrdě učit žít ?

Zbyněk: Pro mě to nebyl velký přechod, já jsem vyrůstal na vesnici. Spíš jde o to překonání pohodlnosti, toho, co by ani na té vesnici být nemuselo. mně to takhle přijde logické, beru život do důsledků podle svých názorů.

Veverka: Ja som vlastne žila celý život v meste, najprv v Banskej Bystrici, potom v Bratislave, takže som také panelákové dieťa. Takže, nemala som ako problém zvyknúť si na to, že sa tu žije bez elektriky, že sa kúri drevom, že vodu si nosíme zo studne, ale bývala som z toho spočiatku veľmi unavená. Teraz som si na tu fyzickú prácu už zvykla a baví ma to.

Jak to řešíte s penězi, jste zaměstnaní nebo jak se živíte ?

Veverka: Takže mňa zamestnáva občianské združenie Lunaria, čo je naše občianske združenie, kde robím knižnicu, múzeum, účtovníctvo, sekretárku a všetko ostatné, čo je treba.

Zbyněk: Já jsem dobrovolně nezaměstnaný.

Jak se vyrovnáváte se vztahy k systému - daně, pojištění, škola, armáda atd.?

Zbyněk: Koneckonců moc těch daní neodvádíme, ale sociální a zdravotní pojištění je povinné. Takže to bereme jako povinnost, jako nutné zlo. K doktorovi nechodíme, nemocenskou Veverka nedostáva. Bude to složitější, až se budeme snažit být uplně soběstační nebo budeme nebudeme mít žádný plat. Celý ten systém je pochybený, ale chceme to nejdřív vyřešit a pak neplatit, než neplatit a pak to nějak řešit. Ale dnes si na to netroufáme a ani nestíháme to vyřešit.

Co příroda blízkých Jizerských hor ? Vybrali jste si to tu kvůli ní ?

Zbyněk: Já jsem šel na lesárnu kvůli Jizerkám, mám tady svoje kořeny.

Veverka: Ja som mala ťažké si tu na to zvyknúť. Na strednom Slovensku je to iné než tu. Je tu dosť často hmla a zima zalieza pod kožu, zatialčo napríklad na Sekieri (na Zaježovej) keď je zima, je zima, a keď svieti slnko, je teplo.

No a není to tou polohou ?

Veverka: No hej, to stredné Slovensko je vyššie. Ale Jizerky sú také unavené...

Jak vás přijali místní lidé, jak se dívají na vaše aktivity ? Máte tu už nějaké příznivce a odpůrce ?

Zbyněk: Obecní úřad nás bere výborně. Místní Rómové také velmi dobře. Pár těch místních taky.

Veverka: Miestne deti výborne.

Zbyněk: Několik lidí staršího věku dobře. Třeba jedna paní si k nám velice ráda chodí popovídat. Potom jsou tu takoví ti starší, co dělali dřív ve velkozemědělství, a ti to nechápou. Ale neřeknou to přímo, spíš se to člověk dozví z klebet z druhý ruky. Otevřený konflikt s nikým nemáme.

A snažíte se být otevření nebo spíš uzavřenou komunitou ?

Zbyněk: Nechceme být závislí, ale dělat hodně aktivity pro místní komunitu, hlavně děcka. Nechceme být závislí na veřejném mínění, ale jsme otevření.

Veverka: Je veľmi dôležité byť úprimní. Ak nás nepochopia, hej, sme divní, ale v podstate nás berú.

Děláte tady víkendovky, jak to snáší samotní účastníci (bez elektřiny, teplé vody) ? Je víc lidí, kterým se tyto podmínky líbí, nebo těch, které to zklame a už nepřijedou ?

Zbyněk: Jezdí sem lidé pořád ti samí, občas se to různě obměňuje, ale jsou to v podstatě titíž. Teď na jaře ale začne jezdit zase více lidí než je obvyklé v zimě, tak uvidíme.

Veverka: My väčšinou píšeme, že tu nie je elektrika ani teplá voda, aké sú tu podmienky, takže tí, čo prídu s tým počítajú.

Jak vidíte svoji budoucnost tady - myslíte, že budete takhle žít stále, nebo že si třeba za 10 - 20 let necháte zavést elektriku, pořídite televizi, auto, ledničku, mobil...?

Zbyněk: Těžko říci, co bude za 20 let. Věřme tomu, co je v nás. Kdybych věděl, že za 20 roků toho nechám, tak do toho nejdu.

Veverka: My máme v tomto celkom jasno a veríme, že tadeto vedie cesta. No čas ukáže. Tú skromnosť a odmietanie technických výdobytkov si chceme niesť ďalej. Všetko si čo najviac urobiť sami, vyrábať si sviečky, vodu brať zo studne, prať v potoku.

Tím už jsme trošku nakousli, jak se liší život tady od života ve městě...

Zbyněk: Na dřevo chodíme do lesa s koněma a ručníma pílama. Na týden dřeva strávime tak tři hodiny práce v lese. Teď ale musíme přestavět kamna, tyhle se už úspěšně rozpadají. Elektřinu nepoužíváme, Veronika také né, ale Roman a Troníčkovi ano, jak kdo chce, my nechceme. Voda se nosí ze studně. Každý si vaří sám (neděláme společné jídlo), ale občas se pozveme. Záchod nemáme splachovací, kompostuje se to.

Veverka: Ono sa to všetko odvíja jedno od druhého. Nepoužívame elektriku, takže ani pračku, ladničku atp. Perieme na valše, mlieko dojíme ručne.

Jste přesvědčeni, že tohle je lepší, nebo že je to spíš alternativa k současnému světu ? Plno lidí je unešeno výdobytky konzumu - mobily, internet, dovolená na druhém konci světa, co vy?

Zbyněk: Určitě nám to nechybí. Jestli je to lepší ? Je to asi nejlepší cesta pro nás. Tohle je subjektivní, ale lze to brát různe a na těch různých cestách se učit. Bál bych se říci, která cesta je lepší. Je ale důležité někde na té cestě být, protože současný způsob civilizace je neudržitelný. Jsou lidi, co chtějí dojít někam dál duchovně, uměním nebo tak, nechci to ale porovnávat. Mám takový pocit, že na těch různých cestách se jeden od druhého budeme muset učit, je potřeba toho hodně změnit, ale nelze říci definitivně co. Každopádně je to dlouhá cesta a zastavit se znamená duchovní smrt. Je důležitý být otevření a nechat se stále ovlivňovat.

Teď k ekovesničkám. Proč se snažíte dát dokupy lidi zajímající se o ekovesničky - je to i proto, abyste v tomhle cítili podporu podobně smýšlejících lidí ?

Zbyněk: To je podobné, jako u té předchozí otázky. Těch cest je hodně, a proto je důležité vědět o sobě i kvůli těm možnostem ovlivňování se, různých pohledů a různých cest. Hnutí ekovesniček je důležité v tom, že prezentuje určitý trend, který sdílí více jednotlivců, kteří by osamoceni byli slabší.

A jak se díváte na ekovesničkové hnutí tady ? Které projekty vás zklamaly/potěšily ?

Veverka: Nás potešilo, že sa to konečne začína hýbať. Ľudia o to prejavujú záujem, chcú sa stretávať a ovplyvňovať sa, nechcú byť v tom sami. A potešilo nás aj to, že tie snahy sú naozaj rôzne, že každý človek si hľadá tú svoju cestu, to, čo jemu osobitne vyhovuje. Nám nevadí ani solárna dedinka, no ja si to predstavujem inak, nie je to cesta pre mňa. Ale nedá sa povedať, že by nás niečo sklamalo.

Zbyněk: TY snahy Míly Finkeho jsou pozoruhodné.

Veverka: Existuje viac projektov, niektoré sú nám bližšie, iné vzdialenejšie. Ale je to tak dobre, každému vyhovuje niečo iné.

Zbyněk: My nechceme mluvit za hnutí ekovesniček. To je různorodé. Mluvíme jen sami za sebe, takhle to vyhovuje nám.

Jak hodnotíte dnešní setkání - co jste od toho očekávali, co se splnilo ?

Zbyněk: Brali jsme to spíš jako prostor k inspiraci, setkávání se, diskutování v malých kroužkách. A to se taky spontánně dělo.

Veverka: Aj keď sú tie aktivity rôznorodé, je fajn, že nás tu spája spoločný pohľad na to, že je treba nejako ísť po tej ceste. A môže sa dlho diskutovať a učiť sa jeden od druhého, v tom je tá sila.

A poslední otázka, jak se vám líbí Kruh života ?

Zbyněk: U nás to řešíme tak, že Veverka čte a pak mi řekne, co je dobré (směje se).

Veverka: Páči sa mi to, že je praktický, aj okolo tej záhradky. Tu je filozofia spojená s praxou, je to cesta dobrým smerom. Je príjemné si prečítať aj o ostatných ľuďoch ktorí takto nejako žijú, keď sme tu sami, a oni sú inde. Je fajn.

Díky moc za rozhovor a za pohodu.

V Jindřichovicích si s Vlkovými jednu březnovou sobotu povídal Rosťa Siksta.

Adresa: Zbyněk Vlk, Fara, Jindřichovice, 463 66, ČR