”Je paradoxní, že luxus upírají přírodě právě její vyznavači a ochránci. Asi je to tím, že jej předem a bez dalších úvah chápou negativně. V rousseauovském duchu je pro ně luxus projevem zkažené lidské společnosti, jejíž přirozenost byla porušena kulturou. Je to asi jinak. Lidská kultura si vytvořila svůj luxus podobně jako příroda; jenom ona jej však reflektovala, často i v kritickém duchu.”
Běžně si uvědomujeme především hmotnou stránku luxusu. Tu odrážejí dějiny výtvarných umění a uměleckých řemesel a tak ji obdivujeme jako návštěvnici muzeí, kostelů, interiérů hradů a zámků a jejich zahrad. Luxusem však jsou i nehmotné projevy lidské kultury - poezie, hudba, filozofie, způsoby chováni a každé poznáváni, které nemá utilitární cíle. Vlastně každá situace každodennosti, která je vně opakujících se reprodukčních činnosti a vně užitku, která má estetický či duchovni rozměr.
