Na zahrádce bez boje

E.Braunroth, Radomil Hradil

Jak to udělat, aby se člověk mohl ze své zahrádky těšit? Aby mohl sklízet hojnost plodů a nemusel věčně s někým a něčím bojovat, o něco se strachovat? Aby nemusel stále něco pronásledovat, stříkat, sbírat, zašlapávat, oplocovat, zakrývat a chránit? Trhat, mačkat a pálit? Eike Braunroth říka, že recept je "jednoduchý", stačí se naučit ostatní tvory milovat.

Takto začíná své vyprávění Eike Braunroth, který je dnes na Západě velkým propagátorem nového způsobu zahrádkaření, zahrádkaření v kooperaci s přírodou

Jeho výčet však pokračuje:

“Za použiti a řady prostředků a metod jsme, my lidé, sklízeli na konec jen ještě vice zlosti a problémů a uvědomili s/ svou bezmocnost. Zbývalo nám čím dál méně času na příjemnější Činnost na zahradě, jako sportování a hraní. protože jsme každý den museli kontrolovat výsledky svých opatřeni.

Často nám zůstaly v síti na třešni viset badmintonové míče a naše zásahy tak sebou přinášely pouze nesmyslnou práci, finanční náklady a ztrátu času. 0 dovolené jsme si pro samý strach, co asi mezitím udělali s naší zahrádkou slimáci, ani neodpočinuli. Pak jsme už ani společně na dovolenou nejezdili, jeden z rodiny musel zůstat doma a sbírat slimáky. To všechno už je 15 let za námi."

Tehdy E. Braunrothovi došlo, že jeho boj se škůdci je předem prohranou válkou. Uvědomil si. že chce-li mít ze své zahrádky opět radost, nesmí s přírodou bojovat, ale spolupracovat s ní. A nebojovat s přírodou znamená nejen nestrkat chemické jedy, ale nepoužívat ani biologická opatření nasměrovaná proti škodlivým činitelům. Vždyť ten přístup je často stejný, zda konvenčně nebo "ekologicky", mění se jen prostředky. Je třeba se vůbec rozloučit s pojmem "škodlivý činitel".

"Každý člověk by měl byt ochoten okamžitě začít měnit své myšlení. Má metoda se obrací především na ty, kterým se příčí zabíjet, sbírat a odnášet zvířata, používat konvenční nebo takzvané biologické prostředky."

"Lidé provozující kooperativní zahrádkaření a zemědělství chápou, k čemu je nutné "napadení škúdci" a co k mému vedlo: Nebyla to ani "mírná zima" ani "deštivé léto", není to ani "perioda sucha', není to "nepřátelská příroda". Není to totiž vůbec působeni nějakých vnějších okolností.

Jedině ve vlastním nitru může člověk nalézt důvod, pátrá-li po souvislostech mezi příčinou a následkem. Člověk se svým přírodě nepřátelským konáním vytváří příčinu všech těchto "pohrom"."

"Zasáhne-li člověk negativními prostředky, rozmnoží se podle zákonů života napadený organismus s maximální intenzitou, aby navzdory svému ničení mohl naplnit smysl svého života. Přitom může dojít dokonce k tomu, že se sem zvířata tohoto druhu stáhnou i z jiných oblastí anebo si vytvoří rezistenci proti použitým prostředkům a metodám. Proč vůbec bojujeme se slimáky, mandelinkou nebo hryzci? Je to zjevný důsledek našich obav. Možná je to strach, že nesklidíme dostatečnou úrodu, nebo jsou to existenční obavy - v každém jednotlivém případě pochopitelně člověk se tomuto strachu nechce podívat do tváře. Proto ničí vše, co jej s tímto pocitem konfrontuje."

Podle autora této metody se výsledky dostaví již v prvním roce, její trvalejší používání pak vede k odmoření půdy, očividnému zmnožení půdních organismů, ozdravění rostlin i zvířat, zvýšení úrody, zkrásnění okrasných rostlin, k celkové harmonizaci v oblasti půdy, rostlin, zvířat, lidí i počasí. Dojde prý rovněž k souladu mezi člověkem, nářadím a stroji. Ty zůstanou déle funkční, vyžadují méně oprav a dochází řidčeji k nehodám.

"Při svém konání nezůstává člověk živými organismy přírody nepozorován. Mezi slimáky, mandelinkami a hryzci existuje spojení, tzn. ze živočišné druhy navzájem komunikují, Zvířata vidí do srdce člověka, vědí, jak upřímně to míní. Zvířata znají jeho přesvědčení. Kdo svému konání věří, je přesvědčen o Jeho správností, ba je dokonce nadšen a jehož konání je konstruktivní pro vše živé, tomu věří zvířata. Mír s jedním jediným živočišným druhem vede automaticky k míru se všemi ostatními druhy zvířat. Jakmile člověk žije se zvířaty v míru, normalizuje se také jejich dřívější nesmírná žravost a rozmnožování."

První chybou, se člověk dopouští, je E. Braunrotha, autora metody tzv. s přírodou, již rozdělování živých tvorů na užitečné a škodlivé. Vychází přitom z poznatku, že příroda není bezduchá a všechno má v jejím řádu svůj smysl. A kromě toho je v tvoru život, v mandelince nebo v hryzci ,zrovna tolik. co v člověku. Jestliže člověk k některým druhům přistupuje již předem jako ke škůdcům, vyzařuje jejich směrem negativní energii. Ta je pro ně signálem, Že se jim bude snažit zabránit ve vykonáváni jejich povinností, v naplňování jejich poslání. A začnou se tedy přímo zarputile množit, začnou se z okolí, začnou se bránit.

Co tedy dělat? Podle E. Braunrotha se člověk musí naučit všechny živé tvory milovat. Ti se pak nebudou cítit ohrožení a přestanou se nadměrně množit, přestanou žrát, přestanou "škodit". Zní to hezky a báječněji zní popisy těch, kteří metodu začali používat. Problémy se "škůdci" mizí prakticky přes noc. Po dlouhých letech nenávistného boje tito lidé jakoby procitli a nestačí se divit, jak blahodárně dokážou působit na přírodu

Eike Braunroth k tomu říká:

"Samozřejmě, že za kooperaci s přírodou a v ní tkví přírodní filozofie, která člověku umožňuje, aby se na zvířata díval beze strachu. Je to také forma našeho vnitřního růstu, pohlížet na ně jako na partnery, kteří spolu s námi obývají tuto Zemi. Díky této zvláštní formě pohledu mizí strach ze zvírat a místo něho se může vyvíjet přátelstvÍ. To může pokračovat až k lásce, k rozhodnutí nechat být a nechat žít. Říkám to jasně a zřetelně: Jen transformace. tj. proměna pocitů nenávisti vůči nějakému živočichu v pocity lásky povede k vytouženým výsledkům.
Jen prosím neztrácejte odvahu, nejste-li s to, milovat švába, Existují různé mezistupně na této cestě, které všechny už vykazují žádané působení."

"Opravdová, bezpodmínečná láska člověka dokáže změnit rostliny i zvířata v jejích chováni. To je ta pravá moc člověka. Měli bychom si být zas a znovu vědomi skutečností, že my lidé jsme součástí přírody. Tak jsme příroda sama, kterou opracováváme a v níž žijeme. Jen soulad s ní nám přinese vytoužené dobro."

A jaké jsou tedy nejdůležitější zásady této kooperativní metody?

- že naše myšlenky. pocity a naladění, vědomé či nevědomé, subtilním způsobem ovlivňují kulturní rostliny Í domácí zvířata;

- že se člověk nepovažuje za stěžejní bod, nýbrž za spojeného a sjednoceného se vším;

- že veškerý život musí být akceptován a ctěn;:

- že o zdraví zvířat a rostlin rozhoduje vyšší moc. Tato moc se vyskytuje nejen na určitých místech, ale na všech; je prožitelná nejen určitými obřady, ale uznáním. Je všudypřítomná, to znamená, že je nyní zde.

(Pokračování příště)

Podle originálních materiálů E. Braunrotha, zpracoval Radomil Hradil. Pôvodne uverejnené v Bionovinách č. 2,3/99

Komentáre

Na záhrade bez boja!

Najlepšia kniha v bratskom jazyku je od Jaroslava SVOBODU!!!  Vďaka ktorej našiel som zmysel a cieľ.Fakt je to odborné a na úrovni,bez chýb!